Historie: Zážitky z 24 hodinovky jsou silné a neměly by být zapomenuty. Pošlete nám je a sepišme společně historii 24 OB.

Vzpomínka Petra Hroudy na rok 1992

24 hodin OB 1992 aneb Jak je prožil slepenec 4 x Tempo + Příro + Bechyně

24 hodin OK orientačního běhu čili orientačního běhu z produkce OK se stalo skutečností ve výše uvedených dnech na louce za višňovskou hájovnou; opět po 3 letech se takováto akce uskutečnila v blízkosti Prahy, i když oproti té tehdejší poněkud skromnější, bez chatek a Chomejního pohárů.

Následující povídání nechť je věnováno těm s nimiž mi bylo souzeno tvořit po 24 hodin jednu štafetu - Honzovi Kučerovi, Magdě Valterové, Petrovi a Daně Urbancovým a Pavlovi Hanákovi, který na poslední chvíli nahradil v hodině dvanácté odřeknuvšího Utínka. I když vše nebylo tak jednoduché...

Naposledy jsme štafetu opustili ve chvíli, kdy už se konečně dala dohromady a definitivně se tak zbavila starostí, zda oněch 24 hodin absolvuje v pěti, čtyřech, třech či méně lidech. 

O druhé třesk startovní výstřel a po hodině Kůča předává Magdě, která ještě netuší, že se na svém úseku honí docela zbytečně. (Ale o tom si můžete přečíst v Sosnovinách.) Je krásné červencové odpoledne, lidstvo se čvachtá ve vodě a všem je krásně na těle i na duši. Jenže to se má za pár hodin rapidně změnit.

Ve chvíli kdy začneme "dočasně" okupovat čtvrté místo (t.j. až do konce), to na těchto příčkách přestává být zajímavé. Stejně zajímavé to už dávno není na příčce třetí, kterou má již delší dobu o nějaké dva úseky před námi předplacenou VŠZ Brno. Zato ještě o nějaké dva úseky před nimi se odehrává souboj, který, kdyby tu pořádně nějací diváci byli, by zvedal diváky ze sedadel...

Na poslední úsek startuje Gazda, 10 minut za ním Štěpánek. Vše se zdá být jasné, jen Bořan, o jehož lvím podílu na získaném náskoku není pochyb, stále odmítá blahopřání. A skutečně...A Gazda? Dobíhá o pět minut později s omluvným "No, nepovedlo se"...

Neděle ráno - stále krásně prší a my se dlouhodobě usazujeme na neméně krásném čtvrtém místě. Stále střídavě obýváme Rybářovic auto a naše minule popsané dva stany a Kůča závod pěkně prožívá.

Cíl se zavřel, závod je u konce a můžeme balancovat, pardon, bilancovat: Brněnské otočení již téměř ztraceného souboje se ukázalo být chybou pořadatele způsobeno, a tak se vítězi přeci jen stali všiváci. Esem víkendu byla bezpochyby Magda Horová, která k odběhnutí svých pěti úseků v sobotu přijela z Prahy na kole a v neděli odpoledne zase v klidu odjela. Za 24 hodin napršelo 24 milimetrů srážek. 

(Převzato z časopisu oddílu OB Kotlářka Hrudník) 

Vzpomínka Mirka Fanty na rok 1989, (Zvánovice, 10. - 11. června)

Byl jsem členem stavárny od roku 1978 zhruba do roku 1990, možná 1992 (to už si nepamatuji přesně). Od té doby běhám za Ekonom. V červnu 1989 jsem se podílel na pořádání závodu 24 hodin OB ve Zvánovicích. Měl jsem na starosti prezentaci a udělal jsem program, který jsme při pořádání použili pro přípravu průkazek, tisk mezivýsledků a podobně. Program běžel na počítači PDP 11/34, který dodal Jára Vondra ze svého pracoviště (Výzkumný ústav hmot a konstrukcí stavebních).

Pamatuji si, že jsem na shromaždiště přijel v kvádru, neboť závod je přece především společenská událost.

Přikládám scany čísel 6/89 a 24/89 tehdejšího stavařského časopisu Žaket, kde se o pořádání 24 hodin OB v roce 1989 píše. Našel jsem i výpis zmiňovaného programu – celkově to má asi 30 stran.

Výsledky v roce 1989

1. Vamberk (Vandas, Klapalová, Langr, Rykala, Smutná, Smutný) 24:03:38
2. Tempo (Doležal, Štambergová, Kondrát, Hranička, Špačková, Urbanec) 24:21:18
3. Luhačovice (Novotný, Kutílková, Hubáček, Švec, Diblíková, Šumbera -1 úsek 
4. Brno (Rygl, Sobková, Rachůnek, Pekárek, Váňová, Píša) -1 úsek 
5. RDB Opava (Urbánek, Pavelková, Toloch, Pavelek, Klemencová, Hubáček, Jar.) -2 úseky
6. Ostrava (Mudrák, Vašutová, Binčík, Náhlovský, Hýžová, Hadač -2 úseky

Celkem 17 štafet (Vystarovalo jen 16, protože vlak se štafetou Luhačovic měl zpoždění, a tak do závodu nastoupili až od 3. úseku dle vypočteného hednikapu)

Hodnocení závodu slovy vítězů:

"Prostor, shromaždiště a organizace závodu perfektní. Občerstvení a kultura neměla chybu. Průběžné výsledky a informace jako z počítače. Připomínky k tratím:
- denní úseky celkem vyhovující, noční dost dlouhé
- náročný terén a umístění kontrol
- občerstvovačky na delších úsecích po celou dobu závodu

Příští rok přijedeme zvítězit zase!"

Za družstvo LIŠKA TEAM 
neběhající kapitán
František Klapal

Vzpomínka Zdeňka Koče na rok 1982 (Seletice)

Kačeři na čtyřiadvacetihodinovkách

V roce 1982 „dozrávala“ v Meteoru Kačerov silná generace dorostenců narozených v roce 1964 či o málo později, „moje“ kačerovská generace ještě běhala H21 (i když já sám jsem už prvním rokem patřil do H35, Šerák do H40), a nebylo to tak dávno co jsme se dokonce na jeden rok dostali postupem z nižší soutěže do elitní celostátní klubové soutěže, jestli se nemýlím tak se to tehdy nazývalo 1. liga, a byli jsme tedy jedním z 12  příslušníků této elitní společnosti. Sice jsme hned zase sestoupili, ale na to už se historie přece nebude ptát, že ?

Československem se už tehdy šířily informace o prestižních celodenních závodech sedmi a desetičlenných štafet Jukola a Tiomila ve Skandinávii. Bylo jasné, že desetičlenný tým asi málo klubů u nás tehdy dá dohromady, ale nějaké menší týmy by se snad dohromady daly. Vznikla myšlenka šestičlenných týmů a 4 úseků pro každého člena, při časech nejlepšího na úseku kolem hodiny se tedy dalo předpokládat že vítězové to stihnou kolem těch 24 hodin, a česká verze byla na světě. Pro nás to znamenalo jednoznačnou výzvu – přece nejsme žádná „ořezávátka“ a tedy nelze tuto výzvu nevyslyšet. Sestavili jsme (při zařazení řady dorostenců) mužské týmy dokonce dva. Bohužel výsledky se v klubovém archivu nedochovaly, neznáme ani přesné sestavy, a jen ze vzpomínek, zápisu a fotek v kronice lze předpokládat, že kromě mě a mého bráchy Lumíra byli určitě členy Vojta Soudek, bratři Drábkovi Vlastík a Roman, Rony Barták s bráchou Lubošem, Jirka Něnička, asi Radek Čermák, pravděpodobně Zdeněk Šerák, Jarda Bouček a ještě někdo na koho si nevzpomínám.

K favoritům jsme samozřejmě nepatřili, podstatné bylo, že (na rozdíl od současných olympijských her) platilo že není důležité zvítězit, ale je důležité zúčastnit se. A ve svém archivu jsem dokonce nalezl i kompletní mapy ze Seletic a Zvánovic. V Seleticích jsem byl v pořadí druhým členem štafety, štafetu jsem přebíral někde na chvostu už hodně roztaženého balíku který mi v lese zmizel docela, takže to byla naprosté solo (ti nejlepší zase nebyli o tolik rychlejší než já aby mě už doháněli, navíc to nebyly farstované úseky ale následný úsek se běžel ve zcela jiné části lesa). Ve Zvánovicích jsem pak rozbíhačem štafety byl já, a na svůj druhý úsek (celkově sedmý) už jsem vybíhal do noci, a moc jsem se nevyznamenal… Na mapě jsou poznamenány 3 místa kde jsem na několikrát opravoval svoji tehdy amatérsky zhotovenou čelovku - odhadovaná ztráta kolem ¾ hodiny, čas na úseku 165 minut.

Určitě jsme pak něco takového běželi ještě jednou u Těptína v prostoru Hornopožárského polesí, odtud ale mapy bohužel nemám. Ví někdo něco podrobnějšího o tom Těptíně ???

Zdeněk Koč

A k tomu ještě kus vizuálního kontextu... 

Vzpomínka z kroniky Meteoru Kačerov - stránka s fotkami a dobovým novinovým výstřižkem. Podle značky pod článkem (vit) bych řekl, že to bylo z Mladé fronty, kde se v těch letech redaktoři Šálek a Vitouš ve spolupráci s mým starším bráchou věnovali OB přece jen víc než jiné noviny.

Na fotkách jsou:

Kopie článku v OB občasníku bráchova "Kočovina"

Vzpomínka Jéni Švába na rok 1982 (Seletice)

První čtyřiadvacetihodinovku pořádal Slovan UV ČSTV v Seleticích tuším v květnu 1982. Funkce měli rozdělené samozřejmě tamní zasloužilí soudruzi bafuňáři. Měl by o tom být článek v druhém čísle Kočovin 1982, autor Josef Krch. Lze asi sehnat u Jana Žemlíka, ten žije a vypadá dobře. V sobotu jsem ho viděl na Poháru města Zlína.

Byl to závod mezi Slavií VŠ Praha a Teslou Brno, které občas zezadu dotahovala Stavárna (slabina Harold). Z prvního úseku přiběhl sice první Karol Hierweg z Farmaceutu Bratislava, ale předal jistému Šťastnému, jenž odběhl do jiného lesa a vrátil se až s třetími úseky. Dalších 22 úseků občas dost těsně vedla VŠ, aby je Brňáci v posledním úseku dostali. Ten poslední úsek mohli běžet Vlastík Šebesta proti Jiřímu Holasovi, ale mohlo to být i obráceně :o) nebo také úplně jinak. Je to už dávno.

Jinak tam byly nějaké problémy se střevní infekcí. Na místě to tehdy řešil doc. Mudr. Kasal, tou dobou stavárna.

Stavarna ctyriadvacitku poradala v pionyrskem tabore u Cernych Voderad ci Zvanovic od 10. do 11. cervna 1989. Luhacovice dorazily kvuli zpozdeni vlaku o hodinu ci dve pozdeji, jejich prvni dva ci tri useky startovaly hromadne a teprve potom na zaklade dosazenych casu byly zarazeny na trat. Byl to muj napad a byl jsem nucen provest vypocet, trebaze jsem nebyl prilis strizlivy.

Autorem trati byl Petr Utinek. Pri zakresech myslel na prerusovane cary u malych objektu, coz tou dobou nebylo bezne.

Nejdulezitejsi funkci, tj. stanek s pivem, mel na starosti Honza Tojnar. Bohuzel, protoze si s kazdym pripijel, nevydrzel az do svitani a potom musel byt potupne nahrazen. Na stanku pritom mel hrdy napis: odpovedny vedouci profesor Jan Veit. Kdyz se to Dzony dozvedel, cedulku mu roztrhal.

Ve stejny den v Blave vystupovala na Bratislavke lyre Joan Baezova. My jsme tehdy meli napad pustit do reproduktoru Karla Kryla, ale asi po dvou pisnickach jsme to vzdali. Nahravky na kazetach (asi od Mily Jebaveho?) priserne sumely.

Na te ctyriadvacitce, co dělalo OKP jsem nebyl.

Na Ekonomu jsme se byli nejspis podívat s Honzou Tojnarem, nezávodili jsme, právě jsme se vrátili odněkud z Dolomit či co. Na nic si nepamatuju, věnoval jsem se pivu, pokud tam tedy nějaké pivo vůbec bylo.